Také letos jsme hned na začátku září navázali na tradici dvoudenních adaptačních pobytů na chatě SKALKA v Mostech u Jablunkova. Do šestých tříd nám přišli noví žáci z Ropice a Třanovic a naopak jsme se rozloučili s několika žáky, kteří odcházeli na osmiletá gymnázia. Proto je nutné, aby se nové děti seznámily se spolužáky, vzájemně se poznali a také se neformálně seznámili se svými novými třídními učiteli. V obou šestých třídách máme letos asistentky pedagoga, které dětem s adaptací na druhý stupeň pomáhají.
Bohužel se však koncem srpna Beskydami prohnala větrná bouře, proto jsme na chatu vyrazili z Bocanovic přes údolí Lomné a chaty Beskydka, kam nás pomohl přiblížit chatař ze Skalky a druhý řidič. Také hodný bratr paní učitelky Kvičalové vyvezl na Skalku zavazadla, která jsme nutně k cestě nepotřebovali. Vystoupali jsme kopec pod Severkou a cestou nás přepadl hlad, naštěstí na chatě už nás čekala jak zavazadla se svačinami, tak i řízky na oběd. Po zahajovacích aktivitách, zaměřených na poznávání nových spolužáků a jejich koníčků, jsme se vrhli na jídlo a pak odpočinek. V jídelně jsme si vyrobili a popsali ruce (papírové) a také ti šikovní a rychlí si vyrobili náramky nebo přívěsky se jmény. Počasí nám opravdu přálo, takže jsme až do večera pokračovali v hrách mezi družstvy a třídami venku – procvičili jsme si motoriku ve hrách s míčem, spolupráci v běhu s lanem, povzbuzování při převlékání triček a také jsme hádali profese při pantomimě. Po opekání párků nás ještě čekala vědomostní soutěž a také večerní kultura s předváděním scének. Vyhrálo “Venčení psa Fíka”, ale nasmáli jsme se i u jiných, třeba dvakrát u Spongeboba, ale pokaždé úplně jinak. Večer jsme překonávali svůj strach a šli se podepsat do tmy na listinu odvážných. Pak už nás naháněli do postelí, ale jednoduché to nebylo. Z těch dojmů se nám ani nechtělo spát a tak musely paní učitelky i asistentky hlídkovat na chodbách…
Ráno pro nedočkavce nachystaly třídní rozcvičku v areálu před chatou a také jsme museli do lesa hledat přírodniny. A pak je tam zase vrátit. Celí hladoví jsme došli na báječnou snídani, kde si každý vybral, co má rád, a dokonce nám upekli i buchtu. Následovalo balení, vyhodnocení soutěží a hra na důvěru, kde jsme museli kamarády převést bezpečně labyrintem překážek a nebo se nechat “zachraňovat” při pádu. Nejvíce nás bavily soutěže mezi třídami, soutěže i pantomima. Každého něco jiného, protože každý jsme trochu jiný. Zpátky jsme trochu klopýtali z kopce na nádraží a těsně před ním si náš nový adept na zdravotníka zvrtnul kotník. Naštěstí jsme měli v jeho brašně dost obvazů a kolem dost kamarádů, abychom ho ovázali a dovedli včas na nádraží. Do Těšína jsme dojeli všichni lehce unavení, opálení a plní dojmů.
Za realizační tým díky! Bujoková-Kvičalová-Hermanová-Recmanová-Wantuloková
