Nad letošní mikulášskou nadílkou se vznášely veliké otazníky – nejprve jsme nevěděli, jestli bude KOHO odměňovat nebo kárat (děti z prvního stupně nastoupily do školy až koncem listopadu), pak jestli bude KDO mít chodit po škole a pak jestli to vůbec zuřivý PES dovolí (epidemiologická kuchařka). Nakonec se přes všechny doprovodné komplikace Mikulášova družina do tříd vydala v novém hávu – letos si žáčci nestihli ani pořádně připravit program pro Mikuláše, zpívat bylo zakázáno, básničky se nestihly oprášit. Ale přesto děti příjemně Mikuláše překvapily – zvlášť v budově družiny zazněla veselá básnička s tím, jak trochu děti pozlobí, ale že to tak hrozné není. Našli se i uplakánkové, kteří se čerta pobáli – asi opravdu trochu zlobili. A pak se také našli takoví, kteří zlobili i čerta – a pro ty už se voda vaří ve větším kotlíku! Naši čerti letos odměřovali pytlem velikost zlobivců, aby je mohl odvézt čertovský náklaďák. Většina dětiček si ale zasloužila malou odměnu, stejně jako mikulášská parta. Minisoutěž ve výzdobě tříd a počtu malých čertíků a andělíčků letos vyhrála třída 1.B paní učitelky Stankové a na druhém místě se umístila třída 4.A paní učitelky Svrčinové, které také dostaly malou odměnu. Moc se nám líbili i papíroví Mikulášové v druhé třídě. Snad budeme mít příští rok více prostoru i času a méně rouškových pravidel.

Dupy, dupy, dupáníčko, to je malé zlobeníčko,

jako čerti v pekle chováme se vztekle.

Teď si pěkně lehneme, už se ani nehneme.

Pojedeme na kole, dojedeme ve škole,

tam se hezky posadíme, po tváři se pohladíme.

Čerty v pekle necháme, tlesky, tlesky, tleskáme.

Za žákovskou radu Karin Bujoková